Doba postní

            Doba postní = doba přípravy na oslavu svátků Velké noci. Celá tato doba trvá 40 dní. Známe z Písma svatého, že 40 dní se Ježíš postil na poušti; 40 let putoval Boží lid pouští (poušť - symbol a místo pokání a obrácení člověka.).

Tato doba začíná tzv. Popeleční středou. V tento den se při bohoslužbách věřících sype na hlavu popel se slovy : „Obraťte se a čiňte pokání“ nebo „Pamatuj člověče, že jsi prach a v prach se obrátíš“. Proč se používá právě popel? Popel je od dob starých kultur symbolem pokání, ale také zároveň symbolem očištění. Popel na čele je tedy výrazem toho, že člověk chce konat pokání a je ochoten přijmout očištění, což je podstatou celé doby postní.Řečtina pro tento způsob pokání má krásné slovo užívané v Novém zákoně: metanoia /metanoia/ = změna smýšlení. Tímto chce Písmo svaté naznačit o co má jít v době postní. Nejde o to, aby se člověk jen postil od jídla, ale hlavní podstatou je opětovné přijetí víry v Boha. Změnit své smýšlení a dát jej do souladu se smýšlením Krista, který prokazoval a prokazuje dobro člověku.

            V této době je celá církev víc než jindy zaměřena na dvě skutečnosti lidského života: křest a pokání. Při křtu je člověk očištěn od všeho zlého a od všech svých hříchů a pokáním chce člověk v sobě znovu obnovit obraz živého Boha a ten ve své ryzosti přinášet druhým lidem v podobě pokoje, usmíření a dobra.

            V době postní se užívá liturgická barva fialová. Tato barva vzniká smícháním červené a modré; proto bývá symbolem rovnováhy, usmíření a umírněnosti (červená barva - peklo, modrá barva - nebe). V lidovém symbolickém vyjadřování se fialová barva spojuje s věrností. V křesťanské ikonografii bývá fialová barva barvou utrpení Krista, asi jako symbolický poukaz na smíření a spojení Boha s člověkem prostřednictvím výkupného utrpení a smrti Kristovy. Jako liturgická barva vyjadřuje fialová vážnost, kajícnost, zamyšlení, a proto je vhodná pro dobu postní.

            V době postní se také více než jindy dbá na postní řád. Ježíš začal své veřejné vystupování tím, že odešel na poušť, kde se postil a vyzývá i nás: „Čiňte pokání, přiblížilo se k vám Boží království!“. Církev tuto výzvu přijala za vlastní a vede věřící k této službě. Zvláště každý pátek zasvěcuje pokání. Ale jak v pátek prožít postní čin; jde opravdu o odřeknutí jídla? - toto je nepochopení pokání.

            Vždy v pátek je dobré, aby si člověk uložil nějaký úkon či činnost k větší oslavě Boha: něco milého si dobrovolně odřeknout - masitý pokrm, alkoholický nápoj, kouření, zábavný program apod. Nebo lze vykonat nějaký mimořádný skutek zbožnosti - jít na mši svatou, na adoraci, přečíst si něco z Bible, pomodlit se růženec, studovat náboženství, rozjímat a pod. Anebo se může rozhodnout pro skutek blíženecké lásky a přátelství - navštívit nemocného, někomu pomoci apod. Páteční půst v těchto i jiných formách se vztahuje na každého věřícího křesťana od 14 let do smrti.

            Známe také dny přísného postu: Popeleční středa a Velký pátek - toto jsou dny přísného postu a půstu újmy (lze se jen jednou za den dosyta najíst). Tento přísný půst se vztahuje na věřící od 18 do 59 let. Mladiství 14 - 18 let a starší 59 let se mají zdržet masitých pokrmů, ale dávky stravy si nemusí krátit.

            Je samozřejmé že nemoc, těžká tělesná práce a jiný podobný vážný důvod od újmy v pokrmu osvobozují.

            Toto vše se týká pokání vnějšího, ale je také pokání vnitřní, na které bych kladl mnohem větší důraz než na pokání, které je na první pohled zřejmé. Vnitřní pokání je vlastně denní zpytování svědomí a chtění konat hříchů co nejméně!

R.D. Radek Jurnečka, kaplan EOSW