Reakce na článek „Rytířem snadno a rychle“ uveřejněný dne 14.5.2005 v Magazínu Právo autorem Matějem Huškem

            Ač děkujeme panu redaktoru Matěji Huškovi za prostor a zájem věnovaný Rytířskému řádu sv. Václava (EOSW) a za snahu o objektivní zhodnocení, přičemž věříme v jeho dobrý úmysl, nemůžeme souhlasit se způsobem stálého uvádění EOSW do kontexty s jinými – zdánlivě podobnými - společenstvími vzniklými po roce 1989. Hluboce se nás dotýká název článku – podmínky přijetí do EOSW jsou velice náročné a v předposledním odstavci uvedená drobná zmínka o nutné roční přípravné lhůtě (sic – minimálně roční!) je jen zlomkem předpokladů pro členství v EOSW.

Zvláště zavádějící je název posledního sloupce „Třeba baron“ – právě fakt, že nejmenované spolky tzv. „pasují“ své členy do šlechtického stavu je absurdní a ohrazujeme se proti takovému chápání členství v EOSW. Jak obecně známo, šlechtictví bylo na území dnešní České republiky zrušeno v roce 1918 zákonem č. 61/1918 sb., přičemž pojem „řádový rytíř“ nesmí být zaměňován se statutem šlechtice, čili privilegovaného občana v nerovné společnosti. Baron je šlechtický titul a jak v článku Dr. Buben snad dosti důrazně vysvětluje, je jeho užívání v rozporu s právním řádem ČR, navíc není v ČR „moci“ (Česká republika je svrchovaným demokratickým státem, nikoliv monarchií apod.), která by mohla občana naší republiky povýšit do privilegovaného stavu šlechtice, natožpak barona, nehledě na to, že by tím přestoupila výše jmenovaný zákon, stejně jako osoby takto dotčené! S ohledem na hlubokou úctu k demokracii moderní Evropy a lidským právům, kterou EOSW uchovává, zásadně odmítáme, že by se v rámci investitury či jiného ceremoniálu dělo tzv. povyšování do šlechtického stavu. „Pasování na rytíře“ je přijetí DO ŘÁDOVÉHO SPOLEČENSTVÍ, nikoliv změnu občanského statutu (viz pojem „dědičný rytíř“ neboli „cavaliere ereditario“ v kontrastu s rytířem řádovým – „cavaliere dell'ordine“, nota bene členky řádu jsou „řádové dámy“, čili záměna s povýšením do šlechtického stavu je zavádějící). ŘÁDOVÝ RYTÍŘ nemusí být nutně potomkem šlechty – je to označení členství, které má však nesrovnatelně hlubší propojení s tělesem řádu, nežli je například přijetí do občanského sdružení. Obecně jsou známy „rytířské ctnosti“, jejichž symbolem je osmihrotý kříž tzv. maltézského typu. Přísahou a jmenováním řádovým rytířem resp. řádovou dámou se dotyčný či dotyčná neporovnatelně svazuje i s tradicemi svatováclavského kultu a získává právo a tím tedy i povinnost řídit se řádovými regulemi obsahující mimo jiné hlubokou spiritualitu včetně „mystéria“, na které klade Dr. Buben důraz. Domníváme se, že svatováclavská úcta není v žádném případě „umělým mystériem“ a svoji důležitost vskutku má.

Nepodařilo se nám bohužel nalézt zdroj, z něhož Dr. Buben čerpá informace, že hermelín je vyhrazen „podle mezinárodního práva“ jen panovníkům a papeži. Na tomto místě snad stojí za zmínku, že hermelín je výrazem svrchovanosti a užívají jej například i rektoři univerzit, kteří podléhají stejným zákonům jako velmistr řádu.

Nejsme si zcela jisti směřováním myšlenky Dr. Bubna, že v republice je ke zřízení řádu povolán parlament, resp. tato myšlenka je poněkud zamlžena – podle Ústavy České republiky 1/1993 Sb. článku 2 odstavce 1: „Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.“ Parlament tedy vykonává vůli lidu, poslanci a senátoři jsou zástupci lidu – i těch lidí, kteří se rozhodli nazvat své společenství „rytířským řádem“. Orgánem zmocněným ke schválení názvu a činnosti sdružení občanů je Ministerstvo vnitra ČR, které udělilo EOSW nejvyšší možnou suverenitu v rámci shromažďování osob v republikánském systému – Rytířský řád sv. Václava je „mezinárodní nevládní organizací“ z rozhodnutí ministerstva vnitra, které je zmocněno k takovému rozhodnutí zákonem vydaným parlamentem složeným ze zástupců lidu. Rytířský řád sv. Václava – EOSW tedy v konečném důsledku oprávnil k názvu i činnosti parlament České republiky, jak žádá Dr. Buben. Ve vedení EOSW stanul Milan Rýdlo z Čápovky, který je dle stejných stanov Velmistrem, vedoucí funkce je nazývána přiměřeně k názvu, formě a činnosti subjektu (předseda České lékařské komory nebo vedoucí představitelé asociací jako je i Česká asociace zpracovatelů povodňových plánů mají titul „prezidenta“ jmenovaného subjektu).

Nevhodným kontextem vzniká v článku dojem, že Velmistr EOSW pasuje členy jménem Božím, když Dr. Buben uvádí: „…Stejně tak je šílené někoho pasovat na rytíře jménem Božím, když sám nejsem ordinován, nejsem vysvěcen“ – s tímto postojem naprosto souhlasíme a od jakéhokoliv porušování zákonů nota bene nařízení církevních se příkře distancujeme! Dle Řádového ceremoniálu EOSW bodu 6.2. přijímaný skládá přísahu „…při památce svatého Václava…“, Velmistr pak prohlašuje přijímaného rytířem (dámou) Rytířského řádu svatého Václava JEN „S přímluvou k Nejsvětější Trojici, svatému Michaelu a svatému Jiří…“ a dodává „…abys byl bojovníkem Božím“, což je plně v souladu se smyslem přísahy a její konfirmace v duchu požadavků na rytířské ctnosti aktivního křesťana – člena EOSW. Jsme si vědomi, že v některých případech došlo k pochybení, která však byla již zcela napravena ve smyslu výše uvedeného.

Stejně jako činnost světských neboli rytířských řádů dnes zvaných jako „staré řády“ prověřil z pohledu historického čas, tak i nám budiž soudcem jedině (!) čas a to zhola bez zařazování do „šuplíků“ s hrubě zjednodušenými popiskami, navíc ve stálém absurdním světle potřeby srovnávání s organizacemi, s nimiž nespolupracujeme a nemáme tak ani v úmyslu, na rozdíl od subjektů nám blízkých, ať jsou to jiné charitativní organizace, řády, státní instituce nebo sama křesťanská církev, jejímiž jsme hrdými členy, ale zvláště pokornými služebníky Božími.

Děkujeme závěrem za pochopení, náš dík míří i k Dr. Bubnovi, který se v rámci své odbornosti k dané problematice v článku vyjádřil.

Svijany – Chudenice – Brno, dne 16.5.2005, vláda řádu.