PROSLOV A INFORMACE HEROLDA PRO ROK 2005/2006

Vážené řádové dámy, vážení řádoví rytíři,

ctěné sestry a bratři,

dovolte mi několik slov pro rok 2006 s vysvětlením některých kroků, které jsme buď již absolvovali či které nás teprve čekají.

V roce 2005 byla vydána tzv. „heroldská směrnice“, která harmonizuje heraldickou praxi a zvyklosti, heraldické právo a naše individuální postavení jako Řádu, ale též korektní heraldické vyjádření členství každého rytíře či dámy. Těm z Vás, u nichž dosti nepochopitelně předchozí heroldové (zastávám svoji funkci od podzimu 2004) schválili erby se zjevnými heraldickými chybami, jsem se pokusil zaslat dopis s žádostí o nápravu – nutno říci, že reakce byly výrazně protipólné. Někteří toto přivítali kladně ba až s nadšením, od některých jsem obdržel reakce takříkajíc „ostřejší“. Některé negativní odpovědi umím pochopit, i když Řád nabízí v rámci „heroldské směrnice“ jistou spoluúčast na hrazení nových heraldicky bezchybných výmaleb, je jistě pro některé členy částka pohybující se mezi 3000 až 7500 Kč vysoká (v druhém případě se jedná o celý nový erbovní komplet, tj. mj. včetně výmalby na ruční papír, desek, pečetí atd.). Pokud však erby vykazují chyby, musí dotyční – upozornění členové – počítat s tím, že Řád nemůže veřejně prezentovat jejich znaky v připravovaném sborníku – almanachu, samozřejmě též na Internetu, jakož se i nadále zříká záruk a přímých souvislostí takto chybných erbů ve vztahu k Řádu.

            Argumentaci tím, že „erb mám již registrován jinde“ nelze uznat, zvláště, pokud jsou dosti zřetelně dána heraldická pravidla, která jsou některými spolky trvale porušována (např. udávání korunek občanům, kteří si nechávají registrovat erb zcela nový; vstup do žádné organizace v ČR nezakládá automatické právo přidat ke svému znaku korunku, která vždy byla výsadou osob „z vyššího stavu“ a to zásadně po předcích či za zásluhy ve státním ba až mezinárodní měřítku – viz k tomu „genealogická směrnice“ platná od března 2006, v plné verzi na www.eosw.info, stejně jako veškeré další dokumenty; mnohem horším přečinem je užití erbu rodu, k němuž dotyčný nemá žádný pokrevní vztah, zvláště pak přisvojení si erbu rodu již vymřelého).  Též se obávám, že řešením nemůže být mlčení, neodpovídání na dopisy funkcionářů Řádu, neb jak jinak si toto počínání vyložit, než jako pohrdání „bratrem svým“?!  „S čistým štítem“ – tak zní naše řádové heslo! Je zvláštní, že někdo raději setrvává s vědomou chybou, než aby ji opravil či se pokusil najít řešení přijatelné pro Řád i  pro něj samotného. Slovo „čistý“ nezná žádné relativizující přívlastky.

            Někteří členové pojali snahu o jistou profesionalizaci Řádu jako „změnu podstaty společenství“, což bylo pro mnohé z nás více než překvapením. Cílem však není nic jiného, než abychom se hrdě mohli postavit po boku starobylých řádů a byli jimi též uznáni, ba i více (Snad je to klišé, ale není menších cílů EOSW než „Per Aspera ad Astra – přes překážky ke hvězdám!“) – toto nelze uskutečnit jinak, než dodržením regulí, které jsou zcela jasné. Pokud jsme členy charitativní organizace, která nese v názvu slova „Rytířský řád...“, pak je velkým zklamáním, podivuje-li se některý z členů, že by buď měl zaplatit předepsaný desátek nota bene je-li požádán o – do značné míry symbolický - příspěvek na zakoupení objektu, v němž spočívá síla svatováclavského poslání, tzn. péče o staré a nemocné, o trpící a potřebné – hovořím o zakoupení bývalého czernínského pivovaru v Chudenicích, z něhož se stane – a ne zázrakem, ale jen díky našemu reálnému úsilí a životu v řádovém společenství – mimo jiné i náš řádový domov. Stejně jako v heraldice, faleristice a snaze mít věrohodný přehled o vlastních předcích, ani zde není žádný osobní zájem některého „z funkcionářů Řádu“, nýbrž by mělo být zájmem každého z členů, aby sám přispěl na toto dílo, aby sám měl v pořádku erb, aby sám neměl bílá místa v rodokmenu či  konec konců, aby sám mohl nosit dekoraci či uniformu, která je 100% v souladu s předpisy a staletími prověřenými zvyklostmi.

            Pokud někdo tvrdí, že se Řád „změnil“, pak je otázkou, do jakého společenstva dotyčný vstupoval původně či se spíše domníval, že vstupuje a jak si existenci Řádu představoval? Každoročně „si rozdat medaile“ při jediném setkání v roce, aniž by veřejnost zaznamenala naši existenci natožpak práci, která troufám si říci rozhodně není v současné době zanedbatelná, občas se prohlásit za šlechtice v médiích? Pohrdat ostatními řády s tím, že „nám to může být jedno“? Být členem společenstva nesoucího jméno našeho největšího světce, zemského patrona a mučedníka svatého Václava – aniž o něm cokoliv víme, ignorovat řádové pastorační dny a do kostela zajít „možná na Vánoce“? Věřím, že je mnoho společenstev, kterým „toto stačí“ – Rytířský řád svatého Václava mezi ně však nepatří.

            Je více než tristní skutečností, že i řády s prastarou tradicí se uchylují k praktikám, které nejsou-li přímo v rozporu s Kristovým učením, jsou alespoň „na jeho hraně“. Vždyť Kristus učil milovat bližního svého, jak je pak možné doslova svým bližním pohrdat a to právě kvůli tomu, že se dal na cestu charity, snahy o život dle rytířských ctností, na cestu pokory, na cestu Kristovu…? A to jen dle odlišné barvy kříže?! Snad by se zde hodil pojem „diskriminace podle barvy“ a potažmo „rasismus“, ten je však pravým řádům snad cizí, takže…? Pán pravil, že služba prokázaná trpícímu je služba Pánu samotnému a přislíbil těm, kdo byť jen podají číši vody v Jeho Jménu, nepřijdou o svoji odměnu! Jak je pak možné, sdílíme-li stejné hodnoty, aby „barva kříže rozhodovala o charakteru člověka“? Jak je pak možné, aby se někdo zřekl svého slibu, „své barvy kříže“ a již se k nám více neznal? Jak je možné, aby se někdo stal naším bratrem a pak nás opustil? Ne, nejsme politická strana, protože politické strany mají své programy, svá volební období – my máme Krista, našeho Pána, který je JEN JEDEN, se svým Otcem trvajícím od věků do věků v trojiční jednotě s Duchem Svatým – a to pro všechny, kdo chtějí sloužit v Jeho Jméně, zradím-li však bratra, zrazuji sebe i Pána. V dobách historicky rytířských, byli takoví lidé, kteří zradili svůj původní slib, vyhnáni z lidského společenstva jako celku. I proto nelze srovnávat „občanské sdružení“ a „rytířský řád“ – název je jen slupkou, ale my jsme jej již dávno naplnili jasným obsahem. Není to obsah „rétorický“, který, jak s lítostí pozorujeme, je stále více zamlžován, je to obsah reálný, obsah doložitelný, obsah neméně hodnotný, než v jakémkoliv jiném řádu. Tato část není jen pro členy, nýbrž i čekatele – zkoumejte naše činy, ale i své nitro, zajímejte se aktivně o Řád, ale snažte se přispět též svými vědomostmi, jakož i fyzickými silami či jinak – každý z nás nabízí, co může! Zkoumejte svoji věrnost našemu Pánu, myslete na to, co pro Něj chcete učinit a zkoumejte věrnost sami sobě! Klíčem k porozumění našeho společenství je jen a pouze symbolika osmihrotého kříže, kdež jedno z blahoslavenství přislíbených Pánem na hoře praví: „Blaze Vám, když Vás budou nenávidět, když vás vyloučí, potupí a vymaží vaše jméno jako proklaté pro syna člověka“. Mnozí se o to snaží z důvodů, které by měly být křesťanu nejen cizí, ale až odporné – i proto po nás musí zůstat více, než jen vzpomínka. Součástí našeho poselství je harmonie mezi vnitřním světem, duší našeho společenství a vnějšími projevy. Za vnější projevy lze pokládat uniformy, dekorace, insignie… Mnozí nás kritizují „proč vůbec insignie a dekorace“?! Každý, kdo je členem našeho Řádu, zažil onu posvátnou chvíli, kdy jeho hrdlo obejme řádová stuha s přivěšený křížem – právě v tu chvíli jsme blíže sv. Václavu! Myslíme na něj, při sepnutí pláště přehozeného přes naše ramena cítíme pokoru a odevzdanost Jeho Vůli – a cítíme nejen závazek, bereme na sebe kříž, osmihrotý kříž, ostrý kříž! I to je důvod, proč existují řády – není to „členská legitimace“, ale slib, závazný slib i přísaha, kdy se zavazujeme nade vší pochybnost k Jeho Vůli, k plné poslušnosti Matce Církvi, k uznání autorit a slibu, že budeme konat dle Jeho Vůle pod vedením těch, kteří za nás převzali část odpovědnosti právě svým vedením a tím nade vší pochybnost poslušnost Matce Církvi ztělesňující mimo jiné i tradice a hodnoty, která přijímá a miluje všechny své dcery a syny, kteří se k ní obracejí!

            Ve všech řádech jsou dekorace, insignie, uniformy více než potřebným prvkem – dříve, jako i dnes, to bylo odlišení pro rytíře jdoucí do boje, aby bylo patrno „za jakou stranu“, tedy za jakou myšlenku jsou ochotni obětovat svůj život. Studujme život našeho patrona sv. Václava, který nám svými doloženými skutky ukazuje cestu Světla a plný smysl našeho společenství. Náš boj není o nic menší, než byl boj středověkých rytířů – jen bojiště a zbraně se změnily. Tvrdě a ukrutně se bojovalo o řádová území, državy, komendy… - bojovalo se o přežití, o vykonání věčného poslání, k němuž bylo zapotřebí nejen idejí, ale i ekonomických zdrojů. A dnes? Snad je na místě říci: „Pero mocnější než meč“ – z pera se stala klávesnice počítače, skrze níž tvoříme projekty, se kterými se pak, jako s dobře ukovanou zbraní, utkáme v boji o možnost realizace našich vizí a ideálů, o realizaci našeho poslání, o naše přežití a rozkvět – nejen rozkvět našeho společenství, ale skrze nás o rozkvět celého kulturního světa vybudovaného a stojícího na křesťanských tradicích, které se dnes ledaskdo snaží relativizovat či naopak monopolizovat. Myšlenkový boj je věčný, a s ním jde i boj v reálných konturách ekonomických potřeb naší doby – naší společnosti. Dnes državy a řádová území nahrazují granty, dotace, dary… Změna prostředí, vývoj, však nijak nemůže ovlivnit věčná slova Boží, slova Evangelia, z nichž musí vycházet každé naše počínání, čehož jsme si jako Rytířský řád Svatého Václava plně vědomi.

            Kdo se však nechce „z jakési pohnutky“ k tomuto dílu přidat, pohrdá řádovými směrnicemi, nezajímá se o činnost EOSW, ani o své předky, plete si členství v Řádu s udělením šlechtictví, aniž by cokoliv šlechetného vykonal – jak chce být naším bratrem?!

            Sevřeli jste někdy v dlaní osmihrotý kříž? Zkuste to – ucítíte bolest! Každý kříž bolí, osmihrotý obzvláště, ano, ostré hroty – to je osm blahoslavenství přislíbených těm, kdo dodrží svůj slib Pánu – je to symbol a jeho smysl, jádro a principy rytířského počínání. Neste tento kříž plně s námi, bez ohledu na jeho barvu, podpírejme se v našem úsilí, podpírejme se v našem křesťanském společenství navzájem a tíha bude menší! Ukažte – každý z Vás jednotlivě i s bratřími svými – že jste hodni tohoto symbolu. Vždyť k tomu jste se zavázali již slibem:

Přísahám při památce svatého Václava

-         že budu usilovat o ušlechtilost v myšlení, jednání i skutcích

-         že budu pomáhat podle svých sil a možností bližním

-         že se budu řídit Stanovami i Statutem řádu - EOSW

-         že se budu řídit řádovým kodexem

Záleží jen a pouze na nás, jak hluboce tyto závazky naplníme skrze slova a činy Kristovy. Pokud některá starobylá společenstva shledávají v tomto slibu neslučitelnost s členstvím ve vlastních řadách, je to s podivem, ba spíše s upřímnou lítostí nepochopení našich záměrů.

Žijeme v době, kdy naše společenstvo „musí být vidět“ ve smyslu „nemáme se za co stydět, je-li vhodná příležitost, která může skrze nás pomoci jiným, prezentujme náš symbol, seznamme zájemce s naší historií, svatováclavským kultem, naší činností“ – to vše lze lehce prezentovat. Výmluva na propagační materiály je chabá – mnohé obsahuje i náš web www.eosw.info.

      Drazí přátelé, děkuji, pokud jste „se pročetli“ až sem. Vřele doufám, že se v rámci všech vašich možností, včetně kontaktů apod., plně zapojíte do řádového díla, které právě teď tak potřebuje vaši účast.

S přátelským pozdravem, vždy v Kristu oddaný

JUDr. Tomáš Tyl – herold EOSW, v.r.

P.S.: Víte-li o nějakém nedostatku ve vašem rodokmenu, podobě erbu, neváhejte mne kontaktovat, rád Vám z pozice herolda odborně pomohu.