Krátká sváteční zastavení se - duben 2010
4. duben—slavnost Zmrtvýchvstání Páně Jan 20,1-9
Radost vykoupených, to je radost právě dnešního dne. Vždyť toto je den, který činil Pán. Nejen jej učinil,ale nám všem jej z lásky daroval.
V tuto chvíli nám jej nabízí, abychom mohli do svým srdcí přijmout novou naději, zvláště do okamžiků, když člověka potkávají chvíle neštěstí a zoufalství.
Nabízí nám tento dne, abychom mohli opětovně přijmout svobodu do svých životů, když ve chvíli zmrtvýchvstání Páně přijímáme smysl svého života.
Nabízí nám tento den jako nový počátek Jeho přebývání v našich životech, aby nás mohl skutečně zachránit a darovat nám osvobození. Nabízí nám sebe, jelikož On je Cesta, Pravda i Život.
11. duben—2. neděle velikonoční Jan 20,19-31
Přát někomu pokoj v lidských vztazích znamená nabízet druhému důvěru a přátelství. Mít a uchovat si pokoj znamená každodenní boj člověka se sebou samým při každém rozhodování mezi dobrem a zlem.
Darovat někomu pokoj znamená přijmout druhého k sobě takového jaký je a bránit jej ve všech chvílích života.
Pokoj po vzkříšení Krista se stává novým životním zák1adem obrácených křesťanů; stává se podstatou oné změny smýšlení a jednání křesťanů.
18. duben—3. neděle velikonoční Jan 21,1-9
Na apoštoly přichází doba tápání, čekání a hledání co bude dál, jestli něco bude. Kristus je poražen a oni se vrací celí skleslí ke svému původnímu povolání – jsou lovit ryby. Ano, byly tu náznaky vzkříšení a nového setkání, ale i tak co a hlavně jak žít dál ?
Vzkříšený Kristus ale své vyvolené neopouští a znovu vstupuje do jejich všedních dnů a s jemností a přitom s nápaditostí Kristu vlastní přivádí apoštoly k poznání stálého trvání mezi nimi.
Rybolovem jim ukazuje rozdílnost jednání člověka bez Krista a jednání člověka v té samé činnosti s povoláním Krista. Nejdříve apoštolové loví na vlastní pěst a výsledek je nulový, později na přání Krista přijmou nové poslání a hodí sítě a výsledek je bohatost a plnost osobního konání ve službě kterou jim Kristus nabídnul a svěřil.
23. duben—svátek sv. Vojtěcha Jan 10,11-16
Kdo je pastýř?
Domnívám se že je to ten, který poznává druhé lidi po jejich dobré i nedobré stránce a přece je má stále rád a dává jim další a novou možnost pro změnu sebe samých.
Pastýřem jsme každý z nás - doma v rodině, v zaměstnání i tady na vesnici. Lidé nás vidí a podle našeho jednání si udělají představu i obrázek o celé církvi a o Kristu.
Dnešní světec se snažil toto vše druhým nabídnout, a ne vždy byl pochopen. I se jakoby vzdal své služby, ale zase se k ní vrátil a položil za ni i svůj život.
25. duben—4. neděle velikonoční Jan 10,27-31
Ale o kom můžeme říci že je dobrý ?
Obyčejně v našem pohledu je dobrý ten, který nám dá to, co si v danou chvíli přejeme. Ale domnívám se, že to není ta pravá dobrota, o která často Kristus hovoří. Je lepší dát druhému v danou chvíli ne to co si sám přeje, ale to, co opravdu
právě potřebuje. Ovšem to od nás vyžaduje umění, umění naslouchat druhým a poznávat druhé - tak jak to dělal Kristus když chodil po této zemi.
Vždyť mnohdy lidé netouží ani tak po majetku jako více po milém a upřímném slově či pohlazení. Po slově odpuštění a pochvaly či po milém úsměvu od druhého člověka.
29. duben—svátek sv. Kateřiny Sienské Mt 11,25-30
Kdybychom chtěli charakterizovat stručně její životní snažení, postačilo by nám jen několik slov: touha po pravdě. Pravda jejího života spočívala ve sladění života s vírou, kterou prožívala.
Pravda byla pro ni na prvním místě opravdové prožívání svého života a využití svých schopností ke spravedlnosti pro své okolí.
Tyto dvě vlastnosti: pravdivost života a spravedlnost jsou nutné pro opravdové prožívání života.
A k tomuto pravdivému prožívání života jsme my všichni, jak tady jsme, voláni. Proto přijměme pozvání ke stolu Páně a kéž skrze eucharistii najdeme odvahu ke každodennímu prožívání života v Boží přítomnosti.