Krátká sváteční zastavení se - únor 2010

2. únor—svátek Uvedení Páně do chrámu                           Lk 2,22-40

V mém rodném městě je vyčleněna zeď, kam si každý může napsat co chce a vyjevit čím je plné jeho srdce.  Je pochopitelné, že se tam mnoho vulgarismů. Přesto asi uprostřed celého tohoto transparentu nedobrovolnosti a zla bylo malým a nenápadným písmem vyryto : „Jen tři slova v srdci měj : miluj, trp a odpouštěj.“

            Bylo to malé a na první pohled nevýrazné, ale nepřehlédnutelné i když bylo kolem mnoho vulgarismů, přece jakoby tento výraz dobra a moudrosti života zářil na všechny strany.

            Malé svíce, které jsme dnes měli v našich rukou také vydává jen malý plamének, ale i ten malý plamének prozáří temnotu a vydá světlo.

7. únor—5. neděle v mezidobí                                                  Lk 5,1-11

Před léty jsem dostal jeden obrázek s výjevem, jak muži tahají síť plnou ryb do loďky a nad se sklání Ježíš; a pod obrázkem bylo natištěno : „Budete lovit lidi.“

            Na druhé straně bylo velkým písmem natištěno : „Bůh tě potřebuje“. Ale k čemu Bůh, který je sám v sobě šťastný potřebuje člověka? A dále bylo malým písmem natištěno vysvětlení : „Bůh nemá jiné oči, jen ty tvoje; Bůh nemá jiná ústa, jen ty tvoje; Bůh nemá jiné roce, jen tvoje. Bůh tě potřebuje.“

A v tomto vysvětlení je vyjádřena užitečnost člověka pro svět.

14. únor—6. neděle v mezidobí                                                Lk 6,17-26

            V dnešním úryvku evangelia jsme slyšeli proti sobě postaveno 4x blahoslavení a 4x běda vám. Ale ještě dříve než se společně zadíváme na tyto čtyři dvojice  protikladů, podívejme se na samotné slovo blahoslaví.

Většinou tímto slovem se označuje předstupeň před svatostí, což pro většinu z nás podle našeho zdání je neuskutečnitelné. Ale ve skutečnosti toto latinské slovo zní v češtině – šťastný.

Proto šťastní chudí v duchu .....

            Šťastný touží být každý, ale nejen to, ale to byl i důvod i záměr Stvořitele, aby celé jeho stvoření bylo šťastné, proto ono blahoslavenství je návodem pro velké umění prožívání darovaného života.

17. únor—Popeleční středa                                                      Mt 6,1-18

Dnešním dnem společně vstupujeme do postní doby; doby přípravy na oslavu svátků Velké noci. Celá tato doby trvá 40 dní; číslo 40 známe z několika míst Písma svatého (40 let putoval Boží lid pouští; 40 dní se Ježíš modlil na poušti apod.) Tato doba vždycky byla přípravou na něco velmi důležitého, na změnu života člověka či celého společenství lidí.

            Tato doba začíná Popeleční středou kdy se při bohoslužbách věřícím sype na hlavu popel se slovy : Obraťte se a čiňte pokání. Proč právě popel? Jelikož je od doby starých kultur symbolem pokání a zároveň symbolem očištění. Popel sypaný na čelo člověka je tedy výrazem toho, že člověk svobodně chce konat pokání a že je ochoten přijmout očištění, což je podstatné pro dobu postní.

21. únor—1. postní neděle                                                        Lk 4,1-13

„Kdo chce být ověnčen, musí vítězit. A aby mohl zvítězit, musí bojovat. – praví sv. Augustin. A toto rčení ze 4. století platí stále i pro naše každodenní prožívání.

            Pokušení různého druhu jsou součástí našich životů, ale je jen na nás zda je ponecháme v klidu zmizet nebo je necháme proniknout do našich srdcí.

            Pokušení přichází a je to dobře. Mít a zažít pokušení je důkazem toho, že člověk má pro Boha velkou hodnotu.

Když jede na lodi prázdná loďka, piráti se na nevrhnou. Ale když pluje koráb naložen zlatem, tak na něj zaútočí.

            Jestliže má člověk v sobě ryzost srdce a odvahu k dobru, tak jen tam pokušení přichází. Jestliže cítíš, že na tebe doléhá pokušení, je to znamením, že  máš v sobě mnoho dobrého a máš velkou cenu u Boha.

28. únor—2. postní neděle                                                        Lk 9,28-36

Nejdříve místo setkání : hora je v biblickém pojetí vždy místem setkání člověka s Bohem; místem modlitby a důvěrného přátelství. / i kostely se stavěly na návrší/

            A právě na tomto místě se Kristus setkává s Mojžíšem a s Eliášem; se zástupci celého Starého zákona. S Mojžíšem, který byl vybrán aby položil základ Staré smlouvě, když lidem předal Desatero a s Eliášem, který to samé Desatero uchránil před Baalem.

Podle židovského chápání představují oba tito muži tzv. „nebeský svět“, a pokud tito muži rozmlouvají s Kristem a zanechávají Jej  lidem, tak s Kristem přichází nebeský svět na zem, neboli přichází chvíle proměny myšlení a jednání lidí.  A to je druhá skutečnost z dnešního úryvku evangelia.