Krátká sváteční zastavení se - listopad 2009
1. listopad—neděle, slavnost Všech svatých Mt 5,1-12
V úryvku evangelia který jsme právě slyšeli, v oněch blahoslavenstvích je skryto vlastně nové poznání Boha. Bůh je tu představen jako moudrý a milující Otec, ke kterému člověk může přijít s naprostou důvěrou a odevzdaností. A s tímto postojem poznávejme obsah jednotlivých blahoslavenství.
Pojem blahoslavený znamená česky šťastný. Ona blahoslavenství nás tedy mohou přivést k tomu, čemu říkáme prožívání štěstí na této zemi.
2. listopad—Památka všech zesnulých Mt 25,31-46 V úryvku evangelia který jsme si právě vyslechli, je vyjádřen vztah Krista k tehdejším představitelům náboženského života.
„Dělejte a zachovávejte všechno co vám řeknou, ale podle jejich skutků nejednejte, neboť mluví, ale nekonají.“
Kristus tady uznává nutnost jejich postavení, ale vytýká jim, že učení které hlásají lidem a kladou na lidi nesouhlasí s jejich způsobem života.
Ale tato slova nepatří jen tehdejším církevním představeným, ale platí všem, kdo mají i dnes odpovědnost ve společenství církve.
Poctivá a zdravá kritika církve i jejich představitelů je nutná a správná, ale kdo kritizuje nemá právo urážet, ale společně s kritikou přinášet řešení daného problému. Jen odsoudit je velmi lehké a laciné řešení.
Ale tahle Kristova slova neplatí jen o představitelích církve, ale mohou platit i o každém z nás : „podle jejich skutků nejednejte“
Vždyť obnova dnešní církve musí začít v srdci a ve změně života každého z nás a nutně musí vyjít z malých seskupení ve farnostech.
8. listopad—32. neděle v mezidobí Mk 12,38-44
To, co si člověk odepře ve svém nedostatku, má velkou hodnotu. Váhy Boží spravedlnosti neváží tíhu toho, co bylo darováno, ale tíhu srdce, které to darovalo.
Vdova z dnešního úryvku evangelia vhodila do chrámové pokladnice dvě drobné mince, a přitom dala víc, než všichni boháči dohromady.
Každý projev dobroty má v Božích očích svou cenu a každé milosrdenství přináší své ovoce. Bůh dal každému člověku jiné možnosti, ale od všech lidí očekává totéž smýšlení. Kéž všichni pozorně uvažují o velikosti svého majetku, a ti, kdo více obdrželi, kéž i více darují.
15. listopad—33. neděle v mezidobí Mk 13,24-32
Již jen několik málo dní nás dělí od konce dalšího církevního roku, který ukončíme příští neděli slavností Ježíše Krista Krále. Proto i texty z Písma pro dnešní neděli se zaměřují na pohled konce dějin, na pohled přeměny světa při druhém příchodu Krista.
Celou knihou Písma se jako zlatá nit vine zvěst o spáse člověka, o záchraně lidstva a s ní spojenou nadějí na život v Kristově království.
Ale zůstává otázkou co je důležité pro život člověka, aby touto nadějí mohl být naplněn. Je to tedy otázka po hodnotách lidského já, otázka po důležitosti toho, co je v nás a co nás nejvíce podstatné pro pravdivé prožívání osobního křesťanství.
22. listopad—slavnost Ježíše Krista Krále Jan 18,33-37
„Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ – praví Kristus v dnešním úryvku evangelia. Ale co to je „pravda“ a jak ji člověk používá ?
Člověk se často ocitá v pokušení říkat věci v okamžiku, kdy nejsou na místě i když jsou sami o sobě pravdivé, a tak pravdou vyřčenou v nepravé chvíli je lehce možné druhého niterně zranit nebo mu i cíleně ublížit. Proto pravdivost vůči druhému člověku je nutno vždy vyslovit s taktem a ochotou k pomoci druhému.
Vždyť člověk přece nemá právo užívat pravdy jako hůl, která ničí druhé a nepřináší člověku a ani vztahům nic dobrého.
A právě v tomto stálém sebezkoumání, ke kterému se člověk každodenně odhodlává vzniká opravdová vnitřní pravdivost samotného člověka, které jsme zvyklí říkat pokora srdce.
A právě v tom a nakolik se člověk snaží stát „pravdivým“ pro druhého, sám poznává, že mnohdy nedorostl požadavkům které vyslovuje pro druhé; a toto poznání člověka přivádí k vlastní vnitřní skromnosti a tichosti srdce.
29. listopad—1. neděle adventní Lk 21,25-36
Samotná doba adventní není dobou kající, ale je to doba radostného očekávání. Sice nezpíváme chvalozpěv Sláva na výsostech Bohu, ale to proto, abychom jej mohli společně s pastýři vyzpívat u chléva jako nové poselství všem lidem, že se nám narodil Spasitel světa, kterého všichni již mnohá staletí očekávali a věřili v jeho příchod.
Smysluplné naplnění doby adventní se odráží od té skutečnosti, na kterou se připravujeme. Jde o dobu přípravy na den velkého obdarování, na den „svaté výměny“. Je to chvíle setkání dvojí touhy a dvojího příchodu : Bůh se stává člověkem, abychom my lidé dostali účast na Božím životě. Doba vánoc je tedy dobou obdarováním „Dítětem“; a z druhé strany je to doba obdarování Boha čistotou lidského srdce a věrností ve víře. A právě na toto dvojí obdarování se připravujeme celou dobu adventní.