Krátká sváteční zastavení se - listopad 2008

2. listopad—neděle, památka zesnulých  Mt 25,31-46

            Žijeme na této zemi a svým způsobem žití si připravujeme vstup do Kristova Království. Dnešní památka nás vede ke spojení církve bojující neboli putující na této zem s církví vítěznou.

            Mnohé vzpomínky na naše předky nás mohou skrze chvíli ztišení přivést za rozpomínání se jak žili „oni“ a v čem by bylo dobré i dnes jejich žití napodobit.

            Lidé se v tyto dny setkávání u hrobu svých známých či svých přátel, aby i tam společně vnímali celistvost toho, čemu se říká rodina.

4. listopad—úterý, památka sv. Karla Boromejského  Lk 14,15-24

            V době moru pomáhal chudým a nemocným, ale jen slovy, ale i pomocnou rukou, proto dodnes řád sester boromejek se stará o těžce nemocné.

            Ve svém životě se učil rozeznávat kdo pomoc opravdu potřebuje a kdo ji jen chce zneužít. Věděl i to, co platí dnes : ti, kdo opravdu potřebují pomoc sami nepřijdou, ale člověk je musí jít hledat a pak jim lze i účinně a moudře pomáhat.

9.listopad—neděle, posvěcení lateránské baziliky  Jan 2,13-22

            Dnešní den nás Kristus vybízí k vyčištění vlastního chrámu—chrámu lidského nitra. Je dobré a potřebné, aby i v těchto chrámech zavládlo to, co vládne v chrámech postavených lidskýma rukama—chvíle ticha, poznání a přijetí Boha a přijetí druhého člověka.

            V  úryvku dnešního evangelia je i Kristem vyslovena touha po vyčištění = přijetí odpuštění od Boha i od druhého člověka. Jak často tato svátost odpuštění je opomíjena  odsouvána, a přitom tvojí jednu z pilířů pravdivého prožívání každodenního křesťanství.

11. listopad—úterý, památka sv. Martina  Lk 17,7-10

            Mnozí lidé na sebe přijímání službu o které se domnívají, že ji mají naplňovat a že to je jejich životní cesta. Zároveň na jejím počátku jsou rozhodnuti ji vykonávat svědomitě a pravdivě. Tak nějak přijal i svoji službu Martin, když poznal Krista a křesťanství, přijal křest a rozhodl se pro  plné hlásání Krista.

            S přijatou službou přijal i odpovědnost za ni, proto ji naplňoval poctivě a svědomitě.  Jeho rozhodnutí nebylo chvilkové nadšení které pod tíhou těžkostí někdy oslabuje až jej člověk opustí, ale pravdivé celostné rozhodnutí se. 

13. listopad—čtvrtek, památka sv. Anežky České  Mt 25,31-46

            Sv. Anežka Česká byla mocnou paní a velmi moudrou manželskou. Mohla si žít na vysoké úrovni, přesto raději si zvolila chudobu a pomoc těm, kteří byli v nouzi .

            Aby její špitální dílo  založila klášter „Na Františku“, kde se starala o nemocné a opuštěné. Z tohoto špitálního dílo vznikl řád křížovníků c červenou hvězdou, který jako hlavní poslání měl starost o nemocné a potřebné.

            Anežky uměla rozpoznat kde a jak se chovat, aby nikomu neublížila a pravdivě se snažila žít přijaté hodnoty křesťanství.

 16. listopad—33. neděle v mezidobí  Mt 25,14-30

            Hřivny jsou chvíle, které jsou člověku nabídnuty ke konání dobrého a moudrého. Člověk líný  je nepozná  a ani je nevidí— to je ten služebník ničemný, ale člověk který je poznává a jde jim vstříc, je člověk snaživý; člověk který přijímá i odpovědnost za možnosti mu životem nabídnuté.

            Strach a  dodržování pravidel  nás nechává i mnohdy chladnými vůči možnostem jak moudře být a žít s druhými lidmi, zvláště s těmi nejbližšími.

23. listopad—neděle Krista Krále  Mt 25,31-46

            V dnešním úryvku evangelia je jasně ukázáno co je a co není důležité pro vstup do Božího království.  Je to „doba příhodná“, kterou právě prožíváme; doby, kdy máme možnost a příležitost ochotně přijmout Boží výzvu, která je nabídnuta každému z nás.

            Kristus se ztotožňuje s těmi, kterým „něco“ chybí, jelikož tento postoj sám poznal na vlastní kůži, proto se zastává právě těch, které svět počítá až  za skoro zbytečné.

30. listopad—1. neděle adventní  Mk 13,33-37

            „Bděte!“ - je ústřední zvolání dnešního úryvku evangelia. Ovšem toto zvolání nemá v nás nahánět strach, ale má nás vyvést z tvrdosti našich představa našeho srdce, jelikož nikdy není pozdě poznat a přijmout  Boží zvěst.