Krátká sváteční zastavení se - říjen 2008
5. říjen—27. neděle v mezidobí Mt 21,33-43
Celé společenství církve je novým správcem Boží vinice, Božími posly jsou všichni kdo přijali Kristovu radostnou zvěst, každý z nás; a plodem který má vycházet z našich životů je ona metanoia = neboli změna našeho smýšlení, našeho obrácení, které doprovází pravdivá víra a opravdové přátelství k Bohu i k bližnímu, což jsou základy pravdivého křesťanského života.
Proto i my se staňme novou vinicí, vinicí která se nechá proměnit : proměnit nasloucháním Bohu i druhému člověku, opravdovostí díkůvzdání neboli prožíváním slavení eucharistie a také velkým uměním; uměním prožívání přítomnosti Boží.
12. říjen—28. neděle v mezidobí Mt 22,1-14
A každý pozvaný je oblečen do nového šatu – křestního šatu čistoty a touhy po opravdovosti svého života. Křestní šat tedy ukazuje na rozhodnutí se a přijetí nového způsobu života. Všichni lidé jsou pozváni stát se křesťany, ale patřit k Božímu království s právem zasednout ke „svatební hostině“ lze jen tehdy, když se člověk opravdově snaží být křesťanem a žít jako křesťan.
Křest ovšem sám o sobě nestačí, ale pokřtěný se sám má snažit stát se tím, kým je. Tedy ne vždy je na prvním místě výsledek našeho konání, jednání a smýšlení, ale pravdivá touha a vnitřní přesvědčení k přijetí nového způsobu života.
Kristus od nikoho z nás nežádá nic nemožného, ale připomíná nám velikost a vážnost toho, k čemu nás Bůh zve : k účasti na věčné hostině a radosti s Ním.
Bůh je ten, který nás provází po celý náš život svou dobrotou a láskou, která nás posiluje, abychom Mu mohli důvěřovat, Jemu, který nás povolal a pozval.
18. říjen—svátek sv. Lukáše, evangelisty Lk 10,1-9
Každý člověk je Bohem zván pro rozšiřování víry a křesťanství způsobem svého žití a svého života.
Nejde o hlásání jen svým osobním slovem, ale žitím,kdy lidé se i ptají po smyslu konání druhého a tehdy je dobré a moudré vyjádřit co utváří život člověka.
Je dobré získat druhé lidi nejdříve na rovině té tzv. běžné, lidské a následně až na rovině duchovní. Tak to dělali sv. Lukáš a jeho dílo bylo úspěšné.
19. říjen—29. neděle v mezidobí Mt 22,15-21
Evangelium nám připomíná, že nejsme odpovědni pouze za svá veřejná rozhodnutí, ale že každý je odpovědný za svá vlastní rozhodnutí, ať soukromá či veřejná, samému Bohu. Tak jako císařova moc sahá přesně tam, kam sahají peníze s jeho vyobrazením, tak boží moc proniká až tam, kde vládne jeho obraz. Vzhledem ke stvořenosti Bohem—mám být jeho obrazem /Gn 1,26/, proto mu náleží každá oblast našeho života a to by nás mělo a mohlo naplňovat i vnitřním pokojem a alespoň trochou naděje do našeho žití.
26. říjen—30. neděle v mezidobí Mt 22,34-40
Ona dvě přikázání která jsme dnes slyšeli v úryvku evangelia jsou vlastně jedním jediným přikázáním ve dvojí podobě a nelze je od sebe odloučit a ani nelze je postavit proti sobě.
Toto přikázání tedy ukazuje správnou cestu mezi přehnanou zbožností neboli bigotností na jedné straně a mezi druhou stranou – humanismem.
K Bohu tedy můžeme a měli bychom přistupovat pravdivostí víry prožívané jak ve společenství věřících v kostele, tak i mimo něj.
Milovat Boha srdcem, duší a myslí a druhého jako sám sebe.
Srdce – je v biblickém pojetí místem změny života člověka; místem moudrosti, místem lidského cítění i jednání, a proto je symbolem lásky a přátelství. Srdce je také ovšem znamením otevřenosti a správného jednání. A milovat Boha celým srdce znamená tedy nechat jej Jím přetvářet, a tak se stávat opravdu pravdivým a dobrým člověkem.
28. říjen—svátek sv. Šimona a Judy, apoštolů Lk 6,12-19
Kým a čím byli apoštolové? Z hlediska tehdejší společnosti obyčejní lidé, kteří chtěli Bohu naslouchat a přijímat svým životem co jim bylo nabízeno, proto se stali nositeli Božího Slova a skrze ně se začalo šířit křesťanství do celého světa.
Zkusme je v tomto napodobovat i my ve svých životech.