Krátká sváteční zastavení se - září 2008

7. září—23. neděle v mezidobí                                          Mt 18,15-20

            Říci druhému, že žije nedobře—jak složité a náročné. Napomenout druhého v sobě skrývá několik osobních rozhodnutí. Nejdříve najít odvahu k tomuto činu—jít a s druhým  o tom, že něco koná spatně.

            Také je tu spojitost s obětováním kousku svého pohodlí spojené s chutí pomoci druhému, ne se ukázat, že jsem lepší než ten druhý.

            A také je tu ukryta odvaha člověka nejdříve si přiznat, že i já sám konám mnoho nedobrého a přiznat si i své omyly a nedostatky.

8. září—svátek Narození Panny Marie                            Mt 1,1-23

            Počátek jejího pozemského putování; putování, které ji dovedlo až ke zrození Spasitele světa. I při jejím narození mnozí byli šťastní a ona pak udělala svým ano další mnohé šťastné.       

            Vždy věděla komu má být nejvíce vděčná za vše co ji potkává v jejím životě a komu patří největší dík, proto mnohé události dokázala překonat ve světlé a v síle své osobní víry, což je jeden z bodů následování.

14. září—svátek Povýšení sv. kříže                                    Jan 3,13-17

            Je to už více jak 2000 let od oné chvíle, kdy byl před branami Jeruzaléma na několik hodin vztyčen kříž. Evangelia zachycují krom sedm posledních slov Ukřižovaného. Komu platila? Některá katům, některé katům pro které vyprošoval  u Boha slitování; jiná lotrovi, jemuž slibuje vstup do Božího království; jiná matce, kterou svěřuje do péče jednoho ze svých učedníků, a učedníkovi, kterého svěřuje své matce.

            Také se obrací na svého nebeského Otce až do posledního výkřiku—ve kterém jsou obsaženy všechny otázky a nářky od Adama  až po posledního z nás.

            Je to výkřik na který je dána odpověď až třetí den— a tou odpovědí je vzkříšení. U kříže se můžeme najít každý, jen záleží kde.

15. září—památka Panny Marie Bolestné                        Lk 2,33-35

            K čemu člověka vede bolest? K tomu aby se zastavila začal vnímat to, co se mu začíná ztrácet—že potřebuje druhého člověka, že je dobře když má kolem sebe přátele; že je dobré se zastavit a  se občas zadívat se na svůj život.

            Bolest člověka vede k vidění kvalit těch druhých a k vděčnosti za tzv. všednosti, a to není vůbec málo.

            Kéž ve všech bolestech nacházíme chvíli, která obnoví naše nitro a znovu nás přivede k radostnému prožívání našeho lidství.

 16. září—památka sv. Ludmily                                         Lk 7,11-17

            Její životní cesta vedla ze severočeského místa Pšov až na Tetín.  Po přijetí křtu svého manžela i ona se stala křesťankou a v opravdové víře a lásce k slovanské bohoslužbě vychovávala nejen své děti, ale i vnuka—pozdějšího vladaře sv. Václava.

            Svým pravdivým životem, že víra je perlou života, která vede k životu. Zvolila životní cestu zisku skrze ztrátu—zisk věčnosti skrze ztrátu nepochopení některých ze svých blízkých / snacha Drahomíra/, za což zaplatila svým životem.

            Kéž i naše životy burcují druhé k přijetí perly víry, která je tu pro všechny.

21. září—25. neděle v mezidobí                                         Mt 20,1-16

            Toto podobenství lze přirovnat k přijetí víry člověka nebo řečeno lépe k přijetí opravdové či dospělé víry člověka.

            Mnozí lidé , i když třeba přicházejí na bohoslužby pravidelně, ještě nedošli k osobní víře v Krista, ale jen k víře přijaté od svých předků.  Podobné to je i s lidmi, kteří Krista poznávají až v pozdějším věku než je dětství.

            Je tu ukázáno, že když člověk pozná velikost a moudrost víry, je ochoten proměny svého já, proto je mu připravena cesta ke spáse kdykoliv.

28. září– slavnost sv. Václava                                             Mt 16,24-27

            Byl to člověk dobře si vědom dvou krás svého života: víry a rodného jazyka. Sám byl vyučen ve slovanském jazyce i v latině a díky výchově své babičky přijal pevně do svého nitra víru v Krista, která se stala základem jeho pozdějšího panování.

            Právě jeho křesťanský způsob kralování  a spravedlivá přísnost k nemoudrému životu—to byly i důvody proč byl odstraněn svým bratrem.

            Stal se velikánem nejen společenství církve, ale panovníkem své doby, ne pro svoji tvrdost, ale pro svoji spravedlnost, která vždy pramenila z přijetí eucharistie.

29. září—památka archandělů                                          Jan 1,47-51

            Jména tří archandělů jak o nich vypráví stránky Písma jsou :

Michael—“Kdo jako Bůh“ - je považován za ochránce vyvoleného národa a v pojetí Nového zákon jako ochránce všech věřících.

Gabriel—“Muž Boží“ nebo „Bůh ukázal sílu“ - setkáváme se s ním při zvěstování zrození jak Jana Křtitele tak i Ježíše.

Rafael—“Bůh uzdravil“ - vypráví o něm starozákonní kniha Tobiáš, proto je Rafael vnímám jako ochránce na cestách.