Krátká zastavení se – květen 2008

1. květen - čtvrtek, slavnost Nanebevstoupení Páně Mt 28,16-20

            Kristus se od nás na první pohled vzdálil, ale On ve skutečnosti jen přešel tam, kde je Jeho domov. Neopustil člověka; vešel do míst, kde člověka očekává.

Je tu nám Kristem dána možnost skrze časné odloučení vnímat čím On je pro nás přínosem;, je to doba upevnění vzájemnosti mezi Kristem a člověkem.

            A také době přípravy na setkání se s Ním a následně žití v plné radosti. Záleží jen na nás jak se člověk připraví svým způsobem svého života na setkání s Kristem.

3. květen - soboty, svátek sv. Jakuba a Filipa, apoštolů  Jan 14,6-14

            Oba se snažili svými životy  Krista následovat; každý svým způsobem, ale cíl byl společný. V tom je vidět že každý člověk má svoji osobitou cestu ke Kristu, která je odlišná od cesty těch druhých a v  je i krása křesťanství.

            Celé křesťanství nelze stejně prožívat, každý jej prožívá dle svých vloh a darů které mu byly svěřeny a tím je zdůrazněna rozmanitost ve společenství církve. Je ochoten každý z nás nabídnou alespoň něco málo z darů které dostal pro druhé ve společenství církve?

4. květen - 7. neděle velikonoční Jan 17,1-11

            Kristus pronáší modlitbu za člověka, aby zůstal věrný tomu, co poznal pro svůj život jako dobré; přijetí věčného života skrze poznání Boha.

            Pokud se hovoří o „poznání Boha“ nejde jen o nějaké rozumové poznání, ale jde na prvním místě o přijetí svoji celou existencí; tak tomuto vyjádření rozumí lidé žijící v době Ježíše Krista.

            Ovšem někoho poznat znamená se s ním setkávat, vnímat jej jak On promlouvá k nám a k čemu nás nabádá—nebojme se této cesty.

11. květen - neděle, slavnost Seslání Ducha svatého Jan 20,19-23

            Tato slavnost je oslavou narozenin celé církve. Každá oslava narozenin je chvílí sváteční a radostnou. Než člověk vysloví své osobní přání, nejdříve se alespoň krátce zamyslí před koho s přáním předstupuje.  I Kristus nejdříve  pokoj, který člověku dovolí plně vnímat druhého a až po té nabízí lidem plnost Ducha svatého, aby vůbec člověk mohl pochopit co vlastně přijímá.

            V tomto duchu i my můžeme společně prožívat znovuobnovení svého osobního vyznání víry, které jsme každý sám za sebe vyřkli při přijetí svátosti

14. květen - středa, svátek sv. Matěje, apoštola Jan 15,9-17

            Být pro někoho přítelem znamená, vědět o druhém skoro vše a pořád jej míst stejně rád a v úctě. Tak bylo i se sv. Matějem, stal se přítelem Krista, což se projevovalo v jeho životě. Skrze osobní ztišení přijal ono pozvání do užšího setkání s Kristem a tím i našel v sobě odvahu přijmout Jeho Slovo do svého života.

            Zkusme jej v tomto následovat.

16. květen - pátek, svátek sv. Jana Nepomuckého  Mt 10,17-22

            Obhajoba pravdy jej stála život. Že hájit pravdu je složité, známe i z dnešní doby. Hájit pravdu se vine jako zlatá nit dějinami lidstva jako skutečnost která vždy byla pro mnohé těžká.

            Ale právě pravda člověka vede k životu beze strachu a bez obavy podívat se druhému upřímně do očí. Vede člověk k čistému svědomí a ke klidnému spánku.

            Vede člověka do klidného prožívání svého života a mnohdy i díky pravdě moudře usměrní svůj život. Nebojme se pravdy, i když je člověku někdy trochu nepříjemná.

18. květen - neděle, slavnost Nejsvětější Trojice Jan 3,16-18

            V Kristus dostal svět naději na záchranu a spásu a ne toho, kdo nás bude trestat. Kristus nepřišel aby nás káral, ale aby nám otevřel  cestu jak prožívat pokojně naše lidství obohacené křesťanství a jako společníka na této cestě nám byl přidán duch svatý.

            Teď je „tah“ na nás na naší touze a odvaze.

25. květen - 8. neděle v mezidobí Mt 6,24-34

            Vcelku i tvrdá řeč, ale mnohdy pravdivá. Dnes a denně se dostáváme do životních situací, kdy se člověk musí rozhodnout co je pro něj důležitější; zda se rozhodnout pro morální dobro nebo pro materiální dobro s postižením dobra morálního.

            Jde o uspořádání hodnot v nás samotných. O uspořádání, které se bude dít  asi po celý náš život. Kéž se těchto chvil nebojíme a stále vnímáme ve svých životech co nám ovládá.

30. květen - pátek, slavnost sv. Zdislavy Mt 11,25-30

            Kdo by v naší diecézi neznal ženu nosící toto jméno, která je jednou z ochránkyň celé naší diecéze. Byla šlechtičnou, a přesto vnímala potřeby svých podřízených. Nechtěla jen vládnout a kralovat, ale také sdílet s ostatními jejich životy a pomáhat jim podle svých možností.

            To může být i cesta pro nás, vidět pravdivě ty, které máme kolem sebe a nebát se jim  vyjít vstříc a podat i pomocnou ruku, zvláště ve chvíli, kdy to zrovna nečekají, ale potřebují.