Slavení velikonočních svátků

Chceme-li nejdříve hovořit o smyslu velikonočních svátků zapátrejme ve své mysli do příběhu starozákonního. Pojďme se podívat na slavení těchto svátků u Vyvoleného židovského národa. Pro ně to byla slavnost vyvedení z otroctví, z egyptské země—onen Exodus, kdy je Hospodin doprovázel mnohými znameními na této cestě. Na znamení Boží ochrany každá rodina obětovala Bohu beránka, který byl bez vady a jeho krví potřeli rám dveří svého domu. Tím byli Izraelité uchráněni před velkou zkázou, které „prošla“ celou zemí; odtud onen židovský název pro  Velikonoce „pesach“ = uchránění, ušetření, přejití.

Tuto Velkou noc si celé věřících připomíná dodnes; je to noc vyvedení z otroctví do svobody; noc, kdy Kristus nám všem ukázal cíl našeho lidského putování. Také se vedly diskuse o termínu Velikonoc. Židovský pesach se vždy slaví z 14. na 15. den měsíce nisanu podle židovského kalendáře. V době prvotní církve se tento zvyk snažili udržet až Nicejský koncil roku 325 po Kr. rozhodl, že slavení noci bude vždy neděle po prvním jarním úplňku, který nastane po průchodu Slunce jarním bodem. Od této doby se termín oddělil od židovského počítání.

Nyní se společně zadívejme na jednotlivé dny tohoto svatého týdne a slavení Velikonoc. Na počátku stoji tzv. Květná neděle. Je to den, kdy lidé vítají Krista a doufají v něj jako v zázračného člověka, který jim nabízí léčení všech neduhů; provolávají mu slávu a přijíždí na oslátku do Jeruzaléma, kde mu jsou dávány pod nohy ratolesti. Proto i naše nedělní slavnost začíná žehnáním ratolestí /těch, která v našich klimatických podmínkách máme rozkvetlé/ a průvodem do kostela. Abychom si připomněli jak nepokojné je lidské srdce, zaposloucháme se do tzv. pašijí. Zelený čtvrtek— je otázkou, kde se vzal onen přívlastek „zelený“, jsou dva výklady. Jeden praví že je to přesmyčkou z němčiny : původně se tento den nazýval Greindonnerstag /lkavý čtvrtek/ a byl zaměněn za Gründonnerstag /zelený čtvrtek/. Druhý výklad hovoří tak, že v liturgii barva zelená je barvou naděje, tak i v tomto začíná naděje na spásu pro každého člověka. Při liturgii v tento den v dopolední mši svaté se shromažďují všichni kněží u svého biskupa a obnovují své kněžské závazky, jelikož tento den je chvílí ustanovení Kristem svátosti kněžství.

V pozdních odpoledních až večerních hodinách se po té konají mše ve farnostech, kdy si společně připomínáme Poslední večeři Ježíše Krista s velkou služebností Krista při umývání nohou učedníkům a s odchodem do Getsemanské zahrady—tedy ustanovení svátosti oltářní, rovnost lidí před Bohem a počátek utrpení Krista. Velký pátek— je to den připomínky nespravedlivého odsouzení a křížové cesty na Kalvárii, kde se odehrává tichý dialog mezi Otcem a Synem, kdy v mlčení mají k sobě blíž než v záplavě slov. Je to chvíle vrcholu výkupné chvíle za nás za všechny. Bílá sobota— je to den, kyd se neslaví žádná liturgie a celý svět jen bdí u Kristova hrobu a očekává Jeho vzkříšení jak On sám to předal lidem. Lidé s velkou důvěrou bdí na modlitbách a nebojí se Kristu nabídnou celé své já. Neděle Vzkříšení Krista— největší slavnost celého liturgického roku. Je to onen přechod ze zajetí k velké svobodě. Je to chvíle kdy ze tmy máme společně vejít do světla nového dne a nového života, proto by se tato měla slavit nad ránem,aby po jejím skončení již nastal nový den, zvláště když se křtí. Také se v tento den světí pokrmy, kdy celé shromáždění děkuje Bohu za hojnost, kterou od Něj dostává.

Známe velikonoční symboly?

Velikonoční beránek—symbolika Krista, co by Beránky, který byl veden na porážku za spásu všech lidí.

 Vejce—je od starých kultur symbolem nového života, který v sobě ukrývá. Tak i Kristus v sobě ukrýval nový život, který nám všem daroval.

 Velikonoční zajíček— je považován za atribut Zmrtvýchvstalého, jelikož i když spí, tak nemá zavřené oči a má je jakoby zdvižené vzhůru.

 Velikonoční pomlázka— spletené zelené pruty . „pomazlení“, odtud pojem pomlázka

spojována s koledou za kterou něco dostali—stuhy, vajíčky apod.

R.D. Radek Jurnečka, kaplan EOSW